Vymítač ďábla

Juhůůůů... Tak tohle můžu. Není to ani tak horor, jako mistrovský příklad toho jak budovat atmosféru (v tomhle případě strašidelnou). Od začátku do (téměř) konce se v nás cosi nepříjemného probouzí a postupně to evoluje do lehkého znepokojení, upřímného strachu, v některých případech i hrůzy. Nechybí efektní lekačky (teď nevím jestli je to i v neprodloužené verzi, ale ten obličej, který se jen tak nediegeticky párkrát na setinu sekundy mihne filmem je šílený), zlo v těle dítěte (velice efektní), na svou dobu špičkové triky - nic naplat, dnes už se z nich nepoděláte - a výborné herecké výkony, což je vlastně alfou a omegou hororů, tak nevím, proč v nich většinou hrajou takové polena. Psychologie postav pracuje jak dynamo, charaktery jsou precizně vykreslené... opravdu, kouzlo Vymítače spočívá hlavně v tom, že krom toho, že se jedná o opracdu děsivý horor, jde zároveň o po všech stránkách velmi kvalitní film. Neviděl jsem Omen, ale desítky jiných hororů ano. Tenhle je pro mě numoro uno. V rámci žánru plní kotel. 90% (18.07.2006)

Jako nejděsivější a nejlepší horor mi to určitě nepřišlo,ba naopak možná nejvtipnější. Mladá Linda Blair vyslovovala vskutku vtipné dialogy,které se mi do hororu moc nehodí,ale to je maličkost. Film má skvělou atmosféru,slušný příběh,skvělé herecké výkony,takže jako Drama geniální. Nenudil jsem se, bavil jsem se slušně,ale bát se určitě nebudete. 75% (31.12.2013)

„What an excellent day for an exorcism.“ Nejblyštivější korálek z "Nesvaté trojice" (dále The Omen a Rosemary´s Baby) popisující střet racionálna a mystiky, ztrátu dětské nevinnosti a hlavně potlačení zla odmítnutím pochybnosti v Boha. Osobně si myslím, že církev měla přimhouřit oči nad oplzlostmi, kontroverzí a zvracením hrachové kaše a Friedkina spíše blahořečit.. Jeho film má navíc něco, o čem si drtivá většina současných hororů, či dramat může nechat jenom zdát - ATMOSFÉRU. A já se bez mučení přiznávám, že při některých scénách v prostřední části filmu jsem si musel připomenout kreaci Jamese Woodse ze Scary Movie 2, abych trochu odlehčil svému kardiovaskulárnímu systému, s nímž neměl Pazuzu slitování. K tomu si přidejte bezchybné herecké výkony, z nichž bych vyzdvihl Jasona Millera (otec Karras), Lee J.Cobba, jenž vnesl do filmu trochu toho columbovského humoru a pochopitelně malou Lindu Blair, která uměla s krucifixem víc věcí než Jan Pavel II. a máte tu nestárnoucí klasiku s třešničkou na dortu v podobě lahůdkového posteru/záběru na siluetu otce Merrina pod pouliční lampou.. (15.12.2010)

"I think I've lost my faith..." Již knižní předloha vzbudila takovou vlnu pozornosti, že si to Warner Bros nemohli nechat ujít a práva na adaptaci zakoupili takřka ihned. K zrealizování byla krom autora zvolena vycházející režisérská hvězda. William Friedkin. O Exorcistovi se mluvilo a psalo všude, většinou v negativním smyslu. Což je jak známo ta nejlepší reklama. A davy se jen hrnuly, výdělek byl enormní. Avšak pod slupkou vší té kontroverze, zákazů promítání, zatýkání provozovatelů kin za neoprávněné projekce, omdlévajících diváků, rozhořčení mravokárců a zkazků o režisérově terorizování štábu se ve své době tak trochu zapomnělo na film jako takový a jeho přínos (nejen) žánru. Štědrá nominační pozornost Akademie na tom nic nemění. Sice Exorcista z dnešního pohledu zastaral po stránce děsu a šokování, ale stále perfektně funguje na zneklidňující bázi "co by kdyby". Takové to nahlodávání jistoty, že žádné paranormálno v našem světě přeci není. S velmi podobnými "strachy" přímého setkání našeho světa s iracionálnem pracuje i o pět let mladší, neméně fenomenální, Dotyk medusy. Ale asi si to myslím sám... Nejlepší momenty? Krom profláklého závěru mě nejvíce dostala zvukově utlumená snová pasáž. Naopak mě velmi mrzelo naprosté zazdění geniálního hlavního hudebního motivu. Naprosto nechápu proč je ve filmu takřka nevyužit. Exorcista je důkazem toho, že k dobrému horroru stačí "pouhé" tři věci. Režisér s uměním budovat a postupně zhušťovat atmosféru, dobrý scénář a především herci. Škoda, že taková kombinace se v tomto žánru poštěstí jednou za uherský rok. A to ještě v tom lepším případě. Je dobře, že Vymítač došel po filmařské stránce uznání alespoň časem. Film i Friedkin si to rozhodně zaslouží. (09.02.2008)

Připadám si strašně trapně, ale musím se přiznat, že Vymítač ďábla mi nepřišel ani trošku strašidelný, spíše naopak, občas jsem se smál více než u jakékoli komedie – čímž se rozhodně nechlubím. Pár záběrů sice patří mezi opravdu povedené, ale že by se mi u nich podlamovaly nohy, to zase ne. Narozdíl od výborného hororu téhož subžánru - ano, myslím Omen - zde režisér doplácí až na přílišné odhalování temné strany příběhu. Postupné budování atmosféry, připravování na příchod ''Nikoho'' (identita Zla je prozrazena až ve druhém díle, ehm – zde o sobě tvrdí jen „Jsme nikdo.“) a zejména na povedené finále sice funguje skvěle, ale jakmile dojde na věc, vše působí trochu bezúčelně a směšně. Dokud jsem jen slyšel co se děje, ale neměl jsem sebemenší tušení jak to vypadá, dalo se o nějaké hororovitosti mluvit, ale ihned poté, co jsem viděl nadskakující lužko a psí kusy, které Regan předváděla, bylo veškerá napětí a atmosféra pryč. Každopádně jako psychologické drama matky, která se bojí o svou malou a hlavně jedinou dcerku Vymítač ďábla funguje vcelku dobře. Podobný problém jako s neustálým ukazováním Zla jsem měl též s rozdělením příběhu na příliš mnoho osob. Režisér - nebo spíše scénárista - si měl ještě před samotným natáčením, potažmo sepsáním příběhu, ujasnit o čem vlastně chce vyprávět a jaký smysl tento snímek má, jeho roztříštění mezi přílišné množství postav totiž působí příliš chaoticky a ztrácí se v něm jak napětí, tak i kondenzace mysli diváka. Například vedlejší linie Otce Damiena (!) Karrase mi připadala trochu nadbytečná, i když v samotném finále svou roli hraje. (25.06.2006)